SzaOČ

Čtyřlístek v náručí sportu

Základní teze vztahu Čtyřlístku ke sportu jsme již nastínili ve stati Čtyřlístek a Sokol, zde se chceme podívat detailněji na jednotlivé členy čtveřice.

Pinďa

Je jednoznačně nejaktivnějším sportovce celé čtveřice (i když umí být i sportovcem pasivním) a je tak říkajíc i jejím ideovým vůdcem, neboť právě on vytyčil základní směr čtyřlístkovského sportování, ve kterém se intuitivně rozchází s oficiálním masovým sportem (je přeci jen vegetariánem) a zakládá zcela novou sportovní tradici, která není ani sportem individuálním. Tato nová „individuální masovost“ je překvapivě úspěšná a ve svém důsledku vede k novému typu sportovního úspěchu „dosahování výkonů a vítězství mimochodem“, kterých si Pinďa připsal hezkou řádku.

Klíčovými díly jsou č. 20 (Zlatá hokejka) – Pinďa vítěz hokejového turnaje, č. 44 (Vládci peřejí) – Pinďa vítěz slalomu na divoké vodě, č. 57 (Fantom stadionu) – Pinďa vítěz rychlobruslařských závodů, č. 69 (Sedlo a stáj) – Pinďa vítěz dostihu a na samé hranici kanonických dílů pak č. 100 (Zvláštní vydání), kde Pinďa zcela mimochodem uštve dálkového běžce Josefa Pádila, trénujícího na světový rekord.

Bobík

Druhý nejaktivnější sportovec čtveřice. I v této oblasti je jistým protipólem asketického Pindi. Nadán mimořádnou fyzickou silou tíhne intuitivně spíše k těžké atletice (vzpírání, hod kladivem), i když v mladších letech se úspěšně pokoušel i o cyklistiku. Zjevně ale plýtvá svým talentem a sportuje jen nahodile a z donucení. Navíc nedodržuje životosprávu, což v jeho případě vede k nadváze až otylosti. Hubnutí podstupuje nedobrovolně, více méně na nátlak svých kamarádů, a věčné jojo efekty, které obvykle následují, jsou téměř legendární. Přesto kráčí jednoznačně ve stopách vytyčených Pinďou a mimochodem dosahuje mnohých vítězství a rekordů.

Klíčovými jsou pro nás kanonické díly č. 28 (Boj o zlato), kde právě dosahuje vítězství v cyklistickém závodě, č. 47 (Čtyři ve Čtyřlístku, část To všechno jsou svaly), kde si připisuje světový rekord ve vzpírání, a konečně č. 86 (Velký švih), kde již z důvodů poněkud prvoplánově edukativních na finální výkon deuterokanonicky až apokryfně rezignuje.

Všechny tři zmiňované díly mimochodem zcela symbolicky začínají právě Bobíkovým problémem s nadváhou.

Fifinka

...no nic, jdeme dál.

Myšpulín

Intelektuál, vědec, vynálezce, u kterého primárně předpokládáme vztah ke sportu rozporuplný, pokud vůbec nějaký. Což potvrzuje například i kanonický díl č. 44 (Vládci peřejí).

Avšak jako i v jiných případech jen s touto škatulkou u profesora Myšpulína nevystačím. Kanonické díly č. 57 (Fantom stadionu) a 86 (Velký švih) jednoznačně dokládají jeho teoretické znalosti v oblasti rychlobruslení a fotbalu a poodhalují nám i dosud neznámou tvář Myšpulína – fanouška, který kvůli sportovnímu přenosu dokonce neváhá opustit i své milované bádání.

O Myšpulínově praktickém provozování sportu mnoho zpráv nemáme. Amatérsky hraje hokej (Vynález na přání, č. 54), pokouší se horolezení (Ďáblova stěna, č. 39), ale jeho nejslavnějším a esteticky nejvyspělejším výkonem jednoznačně zůstává skok o tyči metodou setřásaní ořechů, ovšem s výraznou Bobíkovou dopomocí (Lovci rekordů, č. 78).

Co říci závěrem?

I v případě sportu vykročil Čtyřlístek společnou, leč pro každého ze čtveřice zcela specifickou cestou, která ale bohužel zákonitě nemohla dojít docenění. Pryč je doba Zátopků, Veselých a Venclovských. V dnešní době realizačních týmů, svítivých kombinéz a proteinových koktejlů není již pro amatérské sportovce staré ražby místo. A tak výkony nadšenců nastupujících na trať jen tak mimochodem, spolu s ostatními, leč osamoceně, a navíc s jednou kšandou či v košili s vyhrnutými rukávy stojí stranou zájmu médií a jsou oficiálními světovými statistikami zcela opomíjeny.